Author: admin

Zamýšlený záměr

Zamýšlený záměr

Biblické kursy online

Pravidlo č. 3. Biblickému autorovi nemůžeme připisovat výroky či tvrzení, jež se nacházejí mimo jím zamýšlený záměr.

„Není nutné, aby byly z posvátných knih odstraněny jakékoli formy vyjadřování, jež byly v jazyce starověkých lidí, zejména v oblasti Východu, běžně v komunikaci užívány. Tyto by měly být vyloučeny jen tehdy, pokud jsou neslučitelné s Boží pravdou a svatostí.“

Pius XII, Divino Afflante Spiritu, Denz. 2294 (3829-3830).

Toto pravidlo lze vysvětlit pomocí následujících příkladů:

  1. napůl ujištění, napůl názory
  2. pochyby Kazatelovy
  3. obrazy a doktrína v příbězích o stvoření
  4. zamýšlený záměr Ježíšových slov a činů
  5. zamýšlený záměr „řádů domácnosti“

Napůl ujištění, napůl názory

Diplomaté obvykle vládnou záhadným mistrovstvím nad řečí. Za své jméno vděčí právě této schopnosti – vyjadřovat se opatrně, a snad i nejednoznačně. Zkusili jste se někdy zamyslet nad nekonečnou šíří tvrzení, jež je nám k dispozici? V diskusi o tom, zda Spojené království přijme či odmítne evropskou měnu, by britští politikové mohli pronést jeden z následujících výroků:

„Británie zcela jistě přijme evropskou měnu!“
„Prosím? Jednotná evropská měna bez Británie?“
„Nepřistoupení Británie k euru je vysoce nepravděpodobné.“
„Británie by se snad mohla připojit k evropské měně.“
„Proč by Británie nemohla přijmout evropskou měnu?“
„Není vyloučeno, že by se Británie mohla připojit k jednotné měně.“
„Nevím, zda se Británie vůbec kdy k evropské měně připojí.“
„Lze pochybovat o tom, zda se Británie nakonec připojí k evropské měně.“
„Nezdá se pravděpodobné, že by se Británie kdy zapojila do evropské měny.“
„Podle mého názoru se Británie k evropské měně nikdy nepřipojí.“

Měli bychom si uvědomit, že tyto výroky představují mnohem více než pouhá tvrzení či vyvrácení nějakého tvrzení. Vyjadřují totiž celou škálu postojů – od absolutní jistoty až k pravděpodobnosti či názoru.

Jaká je však situace v případě, pokud jde o výroky inspirované? Mohl by Bůh inspirovat výrok vyjadřující pravděpodobnost, pochybující poznámku či pouhý názor? Odpověď zní ano. Bůh netvrdí nic více a nic méně než to, co lidský autor. Jinými slovy – pokud lidský autor pronáší pochybující výrok, Boží inspirace podstatu tohoto výroku nezmění. Zůstane inspirovanou, i když pochybující poznámkou. Právě svatý Pavel nám přináší klasický důkaz, když hovoří ke Korinťanům. S velkým rozhořčením říká:

„Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo?
A. Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia! Tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno.
B. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu.
C. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil.“ 1 Kor 1, 13-16

Sledujme nyní tok Pavlových myšlenek. Pavel s jistou vehemencí uvádí, že nepokřtil nikoho s výjimkou Krispa a Gaia (výrok A). Pak ho ale napadá, že pokřtil také Štěpánovu rodinu (výrok B). Nakonec jakoby v pochybách vyjadřuje svůj názor: „Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil“ (výrok C). Jde o vpravdě lidský způsob vyjadřování. Všechny tři výroky musí být čteny společně, neboť druhý a třetí výrok je doplněním toho prvního. Navíc je celkový výsledek všech tří výroků zase jen pochybnost. Mění tedy skutečnost, že text byl inspirován, tento lidský aspekt? Činí z každého z těchto tří výroků dogma? Mění pochybnost na jistotu? Samozřejmě že ne! Pavel prostě tvrdí, že je jedno, kolik lidí pokřtil, protože nejdůležitější věcí je, že všichni byli pokřtěni ve jménu Krista – a toto prosté tvrzení se všemi nuancemi je tím, o čem nás vlastně Pavel pod vlivem Ducha svatého ujišťuje.

Pochyby Kazatelovy

Autor knihy Kazatel zápasí se skutečným problémem. Co je smyslem života? Co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? (Kaz 2, 22). Jde o téma autorem neustále opakované. Život pro něj představuje jeden velký otazník: „Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou?“ (Kaz 6, 12). Dokonce si klade otázky týkající se života po smrti: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný. Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?“ (Kaz 3, 19-21). Autorovi se nepodařilo na tuto otázku nalézt uspokojivou odpověď. Znovu potvrzuje víru v Boha, který potrestá hříšné a odmění bohabojné (Kaz 8, 12; 12, 1 atd.), jeho problém týkající se definitivního smyslu těžkého života člověka ale zůstává nevyřešen.

Co si tedy máme o této inspirované knize myslet? Odpověď je jednoduchá. Bůh neinspiroval filosofa – myslitele k tomu, aby činil prohlášení, nýbrž aby kladl otázky. Jeho úkolem bylo donutit své současníky k přemýšlení a k uvědomění si skutečnosti, že utrpení a smrt jsou – lidsky řečeno – vpravdě nerozluštitelnou hádankou. Božím řešením těchto problémů se stalo až zjevení a spása, kterou Ježíš přinesl. Inspirace zde opět odpovídá charakteru inspirované knihy – autor zamýšlel zabývat se tímto problémem, aniž by dospěl k jeho vyřešení. Bůh ho pak inspiroval přesně k tomu a ničemu jinému.

Obrazy a doktrína v příbězích o stvoření

V Gn 1, 1-2, 4a čteme o stvoření světa. Autor nám předkládá velmi schematický obrázek šesti dnů. Říká, že během těchto šesti dnů Bůh stvořil všechny věci v souladu s vědeckou představou vesmíru v té době zastávanou – plochá Země s klenbou nebes jako střechou a sluncem a měsícem jako svítilnami. Co nám chtěl inspirovaný autor sdělit? Vyučoval snad přírodní vědy? Chtěl, abychom tento šestidenní plán vzali doslovně? Z analýzy textu vyplývá, že nás chtěl pouze poučit o pravdách víry – že Bůh stvořil všechno, že všechny věci jím stvořené byly dobré, že korunoval lidská stvoření králi a královnami vesmíru, že chtěl, aby se k němu lidé každý sedmý den modlili. O tom nás chtěl autor ujistit a to je přesně to, co Bůh chce, abychom věděli a tomu věřili. Autor nezamýšlel zabývat se astronomií, biologií či jinými přírodními vědami.

Vezměme například takzvané rozpory v Písmu. Bezesporu existují, ne však mezi tvrzeními či výroky týkajícími se doktríny. Lze je nalézt u nahodilých vnějších znaků, za nimiž je ukryt jistý výrok. Gn 1, 20-28 (první příběh o stvoření) označuje stvoření člověka jako poslední a vrcholný rys Božího stvořitelského díla. Gn 2, 7 (druhý příběh o stvoření) začíná v okamžiku, kdy Bůh stvořil člověka. Rozpor se zde týká použitého obrazu, nikoli fundamentálního tvrzení uvedeného v obou úryvcích – totiž že člověk je na nejvyšším stupni žebříčku všech Bohem stvořených bytostí.

Zamýšlený záměr Ježíšových slov a skutků

V podobenství o dobrém Samaritánovi Ježíš vypráví: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha…“ (Lk 10, 30).

Co tím chtěl Ježíš sdělit? Zcela jistě to byla bratrská láska k bližnímu („jednej také tak“, verš 37), a nikoli příhoda samotná.

Ježíš říká: „Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ (Mt 8, 19).

Chtěl nás Ježíš poučit o nutnosti mít střechu nad hlavou? Myslel tím, že si skutečně nemohl pořídit žádné obydlí, kde by si mohl odpočinout? Z evangelia svatého Jana totiž víme, že Ježíš měl k dispozici menší obnos peněz (J 13, 29). Co Ježíš chtěl tímto výrokem potvrdit, bylo naopak jeho oproštění se od všeho pozemského majetku.

Ježíš dále žádá: „Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘: jediný je váš Otec, ten nebeský.“ (Mt 23, 8-9).

Skutečně Ježíš vystupuje proti užívání těchto titulů? Co tím tedy myslel?

„Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec… Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘ .“ (Mt 5, 33-37).

Zakazuje Ježíš poskytovat místopřísežná prohlášení u soudu? Co bylo jeho skutečným záměrem? Povšimněme si, že sám Ježíš v Mt 63-64 vypovídá pod přísahou.

„Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ (Mt 5, 38-41).

Zakazuje Ježíš sebeobranu? Vystupuje proti tomu, aby stát měl k dispozici policii nebo armádu? Co tedy chtěl říci? Povšimněme si, jak sám Ježíš protestuje, když dostal políček (J 18, 22-23). Více také v Ř 13, 4.

Postupme nyní k dalšímu textu. Podle Bible se Ježíš modlil celou noc. Potom k sobě povolal jisté lidi, „ty, které si vyvolil“. Šlo o dvanáct apoštolů, vyvolených k tomu, aby mu pomohli zvěstovat Boží království.

„Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš.“ (Mt 10, 1-4; Mk 3, 16-19; Lk 6, 13-16).

Šlo o dvanáct mužů. Nebyla mezi nimi ani jediná žena! Kongregace pro nauku víry však argumentuje, že jindy Ježíš projevoval směrem k ženám velkou míru citlivosti. „Více než jednou porušil tehdejší společenské zvyklosti ve prospěch žen. Nikoli však zde. Odmítl přijmout do skupiny apoštolů byť jen jedinou ženu. To dokazuje, že Ježíš nechtěl, aby ženy působily v rámci církve ve vedoucích pozicích. Tím, že záměrně nevybral ani jednu ženu, vyloučil ženy jednou provždy z možnosti přijímat kněžské svěcení.“

Tento argument je však zcela neopodststněný, nebot’ zacházi za zamyšlený záměr Ježišových skutků.

  • Všech dvanáct apoštolů byli židé – nebyl mezi nimi ani jediný nežidovského původu. Znamená to však, že Ježíš chtěl, aby se kněžími a biskupy stávali pouze židé?
  • Navíc, všichni apoštolové byli svobodnými lidmi – ani jeden z nich se nenarodil v otroctví. Vylučovalo to ale bývalé otroky z možnosti být vysvěcen?
  • Proč by tedy skutečnost, že si Ježíš zvolil jen muže, byla záměrným vyloučením žen z kněžského svěcení?

Pravdou je, že Ježíš si zvolil dvanáct svobodných židovských mužů, protože v sociálních podmínkách jeho doby to bylo to nejpraktičtější, co mohl udělat. Ježíš měl jen jediný záměr – začít s hledáním budoucích vůdců církve. V žádném případě nezamýšlel učinit pro budoucí generace rozhodnutí, že jisté kategorie lidí by měly být z vedoucích pozic v církvi vyloučeny. To bylo v dané době zjevně mimo záměr jeho činnosti.

Zamýšlený záměr tzv. řádů domácnosti

Totéž se týká informací, jež Nový Zákon zmiňuje v pasážích tzv. řádů domácnosti. Ty předepisují, jak by se měli chovat lidé v různých životních pozicích. Zde je typický příklad:

„ŽENY, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.
MUŽI, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.
OTROCI, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně. Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte…
A vy, PÁNI, dávejte otrokům, co jim spravedlivě patří. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.“

Koloským 3, 18 – 4, 1; viz také Efezským 5, 22 – 6, 9; První list Petrův 2, 18 – 3, 7; První list Timoteovi 6, 1-2

Záměrem takových pasáží je zjevně povzbudit křesťanské domácnosti, aby žily v harmonii. Křesťanští vůdcové pravděpodobně okopírovali praxi podobných seznamů s instrukcemi od židů, kteří tímto způsobem dávali poučení proselytům. Specifická podoba těchto návrhů vychází částečně z nové křesťanské perspektivy a částečně z běžných očekávání společnosti té doby. Záměrem je vést křesťanské rodiny v rámci specifických okolností onoho období.

D. DAUBE, The New Testament and Rabbinic Judaism, Londýn 1956, strana 90-140, 336-351; D. SCHROEDER, Die Haustafeln des Neuen Testaments, Hamburk 1959; J. E. CROUCH, The Origin and Intention of the Colossian Haustafel, Göttingen 1972; W. LILLIE, The Pauline House-tables, The Expository Times 86 (1975), strana 179-183.

A to je také jejich nedostatkem. Katechisté, kteří na základě těchto řádů učili, se totiž nevyjadřovali k takovým fundamentálním otázkám, jako je základní rovnost mužů a žen nebo nezadatelné právo každého otroka na svobodu. To bylo prostě mimo rámec jejich záměru. Podobné základní otázky jsou zmiňovány tam, kde Pavel prohlašuje, že neexistuje rozdíl mezi mužem a ženou, svobodným člověkem a otrokem, Řekem a židem (Ga 3, 28; Kol 3, 11; Ř 10, 12). Hlavním účelem zde je okamžitá a praktická rada.

Je tedy naprosto pochybné tvrdit, že tyto texty poskytují inspirovaný základ pro otroctví nebo podřízení se žen mužům. To je však přesně způsob, jakým je teologové v minulosti využívali a jak je mnozí fundamentální křesťané užívají dodnes. Chyba spočívá v tom, že inspirovaným autorům jsou připisovány záměry, které rozhodně neměli.

Lidé čtoucí Písmo jen povrchně, ti, kdo věří, že důležitý je zvuk slova a ne záměr mluvčího, nebo ti, kteří do textu vnášejí záměr, jenž je mimo zamýšlený záměr biblického autora, se dopustili mnoha závažných omylů.

Pravidlo zamýšleného záměru je úzce spojeno s dalšími pravidly:

John Wijngaards

`

Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.

Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!

Doslovný význam

„Doslovný“ význam

„Doslovný“ význam

Biblické kursy online

Pravidlo č. 1. Musíme vědět, co chtěl lidský autor biblického textu říci, než budeme moci dojít k jakémukoli závěru o tom, co nám říká Bůh.

„Všechno, co prohlašují inspirovaní autoři či spisovatelé svatých knih, by mělo být považováno za tvrzení Ducha svatého… Pokud se chce vykladač Písma svatého přesvědčit, co si Bůh přál sdělit, měl by pečlivě zkoumat poselství, které měl spisovatel skutečně na mysli – to poselství, o němž se Bůh domníval, že by bylo dobré zjevit ho prostřednictvím slov autorových.“

Divine Revelation, č. 11-12; Vatican Council II, ed. A. FLANNERY, Dominican Publications, Dublin 1975, strana 756-757.

„Doslovný“ význam je mínění zamýšlené lidským autorem Písma.

Uvědomme si – důležitým prvkem je zde záměr autora, nikoli na doslovnosti lpějící výklad jednotlivých slov.

Proč se nelze spokojit se lpěním na doslovném výkladu slov

Začněme od začátku a jednoduchým příkladem. V evangeliu podle Matouše nacházíme toto důležité Ježíšovo napomenutí:

Milujte své nepřátele
a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,

abyste byli syny nebeského Otce;
protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Matouš 5, 44-45

Obecný smysl těchto slov je dostatečně jasný. Co když však chceme pátrat dále a sami sebe se ptáme, co to znamená, že Bůh „dává svému slunci svítit“ (v anglickém překladu „dává svému slunci vycházet“)? Mohli bychom se chytit do pasti, pokud bychom si mysleli, že důležitá jsou slova, a podívali bychom se tedy do slovníku.

To je to, co dělají fundamentalisté a ti, kteří lpí na doslovném výkladu slov. Domnívají se, že mohou vymezit smysl nějaké fráze prostřednictvím mínění jednotlivých slov. To však může vést k závažným omylům.

Pojem fundamentalisté označuje konzervativní křesťany, kteří zastávají řadu omezených, nevědeckých a často netolerantních doktrín. Název fundamentalisté je odvozen od Americké biblické ligy (American Bible League), která v roce 1902 vydala sérii 12 brožurek zvaných The Fundamentals (Základy). V nich proti moderním biblickým studiím obhajovala tradiční interpretaci Písma.

Představitelé směru lpícího na doslovném výkladu slov (tzv. literalisté) odvozují smysl textu z povrchního významu slov bez souvislosti s kontextem nebo literární formou. Takový výklad by rozhodně neměl být zaměňován za výklad doslovný.

V šestnáctém století například astronom Koperník začal poukazovat na fakt, že to není Slunce, které se otáčí kolem Země, ale že Země naopak obíhá kolem Slunce. Literalističtí křesťané tento objev odmítli jako nemožný, neboť – jak tvrdili – „je v rozporu s inspirací Písma“. Mt 5, 45 byl jedním z textů citovaných na podporu tohoto výroku. Neboť Ježíš říká: „Otec dává svému slunci svítit (vycházet)…“ Proto je to Slunce, které se pohybuje, a nikoli Země, tvrdili. Dalším textem, u něhož došlo k nepochopení podobným způsobem, je Joz 10, 12-15, v němž se tvrdí, že Jozue zastavil slunce na jeho pouti. Na základě takových interpretací nařídilo Svaté oficium v roce 1633 Galileovi, aby svůj názor o tom, že Země obíhá kolem Slunce, odvolal, a odsoudilo jej k domácímu vězení až do konce jeho života.

Pokud však slova samotná nejsou nositeli smyslu, kde jej tedy můžeme najít? Odpovědí je takzvaný doslovný význam.

Co je „doslovný“ význam?

Doslovný význam textu, na rozdíl od výkladu lpícího na doslovném (literalistickém) znění, je význam zamýšlený původním mluvčím nebo autorem. Jinými slovy, měli bychom se vždy ptát: „Co nám chtěl autor sdělit?“ Nemůžeme z textu vyčíst více či méně, než kolik měl autor vlastně v úmyslu.

Když Ježíš uvedl příklad o tom, že jeho nebeský Otec dává svítit slunci na dobré i zlé stejně, nechtěl přednášet o astronomii. Zabývat se moderní vědou nebylo jeho záměrem; tak jako tak by byla mimo chápání jeho posluchačů. Otázka, zda je to Země či Slunce, jež je centrem naší soustavy, nemá s doslovným zněním jeho slov žádnou souvislost. Ježíš jen používá jednu z běžných frází, tak jako to činíme i my dnes. Říkáme „slunce vychází“ navzdory našim dokonalejším astronomickým znalostem.

Hovoříme zde o důležitém principu, jenž se vztahuje ke všem autorům Písma. Znamená to, že jelikož Bůh hovoří prostřednictvím lidských autorů, přizpůsobuje se jejich lidské mysli a srdci a jejich způsobu komunikace. Co nám Bůh chtěl sdělit, se dozvíme pouze tak, že zjistíme, co nám chtěl říci jeho lidský prostředník.

Pravidlo „doslovného“ významu je úzce spojeno s dalšími pravidly:

John Wijngaards

Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.

Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!

Literární formy

Literární formy

Literární formy

Biblické kursy online

Pravidlo č. 2.V mnoha textech musíme dojít k určení dané doktríny tak, že analyzujeme literární formu, kterou autor biblického textu používá..

„Literární forma často není v jazyce a textech starověkých orientálních autorů tak zřejmá, jako je tomu u autorů dnešních. To, co zamýšleli svými texty sdělit, není totiž podmíněno pouze zákony mluvnice a jazykovědy ani pouhým kontextem. Pro vykladače je tedy naprosto nezbytné se v duchu vrátit na Východ do oněch vzdálených staletí a využít pomoci historie, archeologie, etnologie a dalších vědních oborů, aby mohli říci, jaké literární formy autoři zamýšleli využít a jaké nakonec použili.“

Pius XlI, Divino Afflante,Spiritu, Denz 2294 (3829-3830).

„Ti, kteří hledají záměr spisovatelů posvátných textů, musí – mimo jiné – počítat s literární formou. Neboť pravda je předkládána a vyjadřována mnohými způsoby v závislosti na tom, zda text zachycuje nějaké historické události či zda jde o proroctví, poezii nebo jiný druh promluvy. Vykladač musí zkoumat všechny možné významy, jež autor posvátného textu za daných okolností zamýšlel vyjádřit a pak i vyjádřil; autor totiž použil soudobé literární formy v souladu s jeho vlastní dobou a kulturou.“

Divine Revelation, , č. 11-12; Vatican Council II, ed. A. FLANNERY, Dominican Publications, Dublin 1975, strana 756-757.

Co jsou literární formy?

Může se stát, že otevřete noviny a na první straně najdete následující titulek: „Princi z Walesu vytrhli zub.“ Někde uprostřed strany je článek s názvem „Boj národa se zubním kazem“. Na konci stránky ukazuje dívka v úsměvu zářivý chrup a říká: „Zubní pasta Denty White zaručuje zdraví a krásu!“ Animovaný seriál zachycuje Tarzana, jenž se právě prokousal ze sítě, aniž by přišel o jediný ze svých zubů.

Nyní se na minutu nad každým z těchto výroků zamysleme. Bez sebemenší námahy jsme zákrok, jenž princ z Walesu podstoupil, označili za fakt. Článek o zubním kazu byl pro nás podnětem k zamyšlení, i když s některými názory autora jsme možná nesouhlasili. Ani minutu jsme nevěřili výroku o zubní pastě Denty White a zcela určitě jsme se příliš nezabývali osudem Tarzanových zubů. A teď se zamysleme znovu – jak to, že jsme tak rychle každý z těchto výroků zhodnotili? Odpověď je jednoduchá – automaticky jsme je roztřídili do různých kategorií: krátké zprávy, úvodníky, inzeráty a komiksový seriál. Po takovém roztřídění už je jasné, jakou hodnotu jim lze přiřadit.

Literární formy jsou kategorie, v nichž hovoříme nebo píšeme. Navzdory tomu, co si na první pohled můžeme myslet, není význam slov podmíněn pouze slovníkem. Všimněme si výroku: „Expresní rychlík Glasgow odjel včera z Londýna ve 20.30.“ Slovník a encyklopedie ozřejmí význam každého ze slov uvedených v této větě. Nemůžeme však ještě zhodnotit skutečný význam tohoto výroku, dokud nevíme, do jaké psané kategorie – literární formy – jej lze zařadit. Pokud je zmíněn v oficiální zprávě železnic, víme, že přesně odpovídá skutečnosti. Pokud se objevuje v osobním dopise, zjišťujeme, že dopisovatel byl pravděpodobně nějakou dobu pryč. Pokud však nalezneme tuto větu v detektivním příběhu, považujeme ji prostě za fikci.

V knihkupectví dokážeme při prohlížení knih určit širokou škálu literárních forem. Bez jakéhokoli vědomého snažení umíme rozpoznat modlitební knihy, mluvnice, technické manuály, antologie poezie, filozofické traktáty, školní příručky, sebrané eseje a řadu druhů tzv. lehčího čtení. Na základě čeho jsme schopni je tak lehce identifikovat? Pokud se nad touto otázkou zamyslíme, uvědomíme si, že knihy obecně třídíme na základě následujících tří charakteristik:

a. Jejich obsah.

Příručka o vaření, železniční průvodce a kniha poezie nás nenechají dlouho na pochybách, do jaké kategorie patří. Jediný pohled do obsahu a je to jasné!

b. Jejich styl.

Když srovnáme modlitební knihu a detektivní příběh, zjistíme, že kromě obsahu je mezi nimi velký rozdíl také z hlediska stylu. Na základě použité slovní zásoby a stylu dokážeme instinktivně rozeznat, s jakým textem se setkáváme.

c. Jejich místo v reálném životě

Každá literární forma vychází z jisté životní situace. Jelikož známe náš školní systém, typická školní příručka nám okamžitě připadne jaksi povědomá. Protože my sami zpíváme v kostele, výraz kostelní zpěvník je pro nás nositelem jakéhosi významu.

Stručně můžeme literární formu definovat jako kategorii mluvenou či psanou, která c) povstala z jakési specifické situace v životě, která a) má svůj vlastní specifický obsah a která b) používá charakteristický slovník a styl.

Literární formy Starého Zákona

Pokud se zaobíráme současnými literárními formami, není zapotřebí detailní analýzy. Rozeznáváme a volíme různé literární formy, aniž bychom jim vlastně věnovali pozornost – stejně jako nevěnujeme pozornost komplikovanému mechanismu dýchání. Dýchání pro nás nepředstavuje problém, pokud máme dostatek vzduchu. Pro ponorky a kosmické lodi, jež opouštějí vzdušný obal Země, se však dodávky dostatečného množství kyslíku stávají závažným problémem vyžadujícím rozsáhlý výzkum a neustálou pozornost. Totéž se vztahuje na člověka, jenž opouští známé prostředí a vniká do intelektuálního světa druhých. Literární formy pak náhle nabývají nezměrného významu – a od té chvíle vyžadují neustálé studium a pozornost. Kdyby se Platón najednou ocitl v naší době, musel by se vědomě přizpůsobit našim literárním formám. Možná by potřeboval i učitele, aby si mohl přečíst denní tisk: „Neber ten inzerát příliš vážně.“, „Tento příběh otiskli jen pro zábavu.“ nebo „Takové dopisy editorovi vyjadřují soukromé názory lidí.“ – a tak dále. Po nějaké době by se však Platón bezpochyby naučil rozlišovat naše literární formy tím, že by studoval jejich obsah, slovní zásobu, styl a reálné okolnosti toho, co bylo řečeno nebo napsáno.

Když pracujeme s Písmem svatým, měli bychom si uvědomit, že vstupujeme do světa velmi vzdáleného tomu našemu. Vezměme pro ilustraci třeba žalmy. Nám se všechny jeví jako jedna kategorie. Žid by v nich ale okamžitě rozpoznal množství různých literárních forem – oslavné žalmy, poutnické písně, prosby jednotlivců či celého národa, balady žádající o pokyny, modlitby díkůvzdání a tak dále. Okamžitě by je správně zařadil, tak jako my dokážeme zařadit náboženské zpěvy, písně vojáků, pochody nebo poslední hity taneční hudby. Protože nám však chybí přímá zkušenost se židovským životem a židovskou mentalitou, musíme se postupně učit žalmům porozumět.

Také prorocké knihy zahrnují nepřeberné množství literárních forem, na něž si musíme zvyknout. Parenetické (napomínající, zdůvodňující) kázání má za cíl osvětlit jisté základní pravdy o věrnosti Jahvemu. Hrozby, jež jsou součástí úmluvy, prorocké sliby nebo satirické truchlící zpěvy jsou dalšími kategoriemi, které jsou formulovány vysoce technickým jazykem, a to by mohlo uniknout naší pozornosti. Prorocké výroky vskutku vyžadují množství znalostí o skutečných životních podmínkách, jež v Izraeli vládly – o právní vědě, dvorních ceremoniích, scénách z tržiště, svátcích, oslavách, obnovách úmluvy, pohřebních rituálech a obchodních smlouvách. Pouze s takovými znalostmi můžeme pochopit literární formy a s jejich pomocí i skutečné poselství proroků.

Neměli bychom si rovněž myslet, že historické pasáže Starého Zákona jsou v tomto ohledu méně komplikované. Opak je pravdou. Historické vyprávění ve Starém Zákoně je prezentováno v mnoha různých literárních formách. Naše současné těžkosti s historičností jsou způsobeny právě naší neschopností tyto formy rozlišit a přiřadit jim jistý význam. Pravidelně míváme tendenci řadit biblická vyprávění do kategorií nám známých – zpráva očitého svědka, historický traktát, životopis a tak dále. To je však osudný hrubý omyl, který přivedl mnohé k neskutečným nepochopením a neporozuměním. Měli bychom si tedy uvědomit, že literární formy biblického vyprávění jsou nám neznámé a měli bychom si je nejdříve osvojit.

V tomto stručném vysvětlení objasňujícím princip se nemůžeme věnovat vyčerpávající analýze takových literárních forem, můžeme však uvést alespoň několik příkladů. Židovští vypravěči často vysvětlují, jak jisté místo či osoba přišly ke svému jménu. V podobných etiologiích nejde o přesnost faktů, nýbrž o vysvětlení jména. Jako jiné národy i židé měli své hrdinské ságy, což je běžné u lidu na jistém stupni sociologického vývoje. Prorocké legendy typu, který se objevuje v souvislosti s osobami Mojžíše, Elijáše a Elíšy, zveličují zázraky, aby objasnily s větším důrazem skutky, jež Bůh vykonal prostřednictvím těchto osob. V knihách králů nechybějí ani přesné letopisné záznamy. Teologizované vyprávění spočívalo v promítnutí teoretické konstrukce do narativní formy – viz například příběh o stvoření světa v šesti dnech v Gn 1. Po návratu z exilu se židovští kazatelé obrátili o pomoc k fiktivním příběhům zvaným midraš, aby ilustrovali jisté prvky inspirovaného učení. To dalo vzniknout knihám jako je Jonáš, Tóbijáš, Júdit, Ester a některým částem knihy Daniel. Každá z těchto literárních forem musí být studována a hodnocena v souladu se svými vlastními charakteristickými rysy.

Literární formy Nového Zákona

Vezměme příklad z evangelií, jenž byl v minulosti často citován, aby ospravedlnil útisk.

Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: „Pojď si hned sednout ke stolu.“?
Neřekne mu spíše: „Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty.“?
Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?

Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: „Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.“

Lukas 17, 7-10; viz také Matouš 10, 24-25; 13, 27-28; 18, 25 atd.

Tento text užívaly církevní autority a teologové k tomu, aby dokázali, že otroctví je vůlí Boží. Jak říkali, sám Ježíš otroctví také akceptoval. Uvádí totiž příklady související s otroctvím, jež ukazují, že považoval podřízenost otroků za samozřejmou. A navíc Ježíš vyjadřoval uznání službě podřízených a pokorných otroků. Proto je otroctví něčím obdivuhodným, něčím, co není v rozporu s Boží vůlí.

Teologové tento typ argumentů neustále opakovali, a to až do konce 19. století. Přivedlo je to k rozhodnému závěru: „Je zcela jistě záležitostí víry, že otroctví, v němž člověk slouží svému pánu jako otrok, je naprosto legální. To lze dokázat na základě Písma svatého.1

Ze standardní práce: LEANDER, Questiones Morales Theologicae, Lyon 1692; díl 8, De Quarto Decalogi Precepto, Tract.IV, Disp. I, Q. 3.

Dokonce i římské Svaté oficium, jež mělo za úkol hájit čistotu katolického učení, ještě 20. června 1866 prohlásilo: „Otroctví samotné, zvažováno jako takové ve své základní podobě, však naprosto není v rozporu s přirozenými a božími zákony; existuje několik zákonných forem otroctví, které jsou zmiňovány osvědčenými teology a vykladači svatého kánonu… Není v rozporu s přirozenými ani božími zákony, aby byl otrok prodán, koupen, směněn či darován.“

J.F.MAXWELL, The Development of Catholic Doctrine Concerning Slavery, World Jurist 11 (1969-70), strana 306-307.

Co je ale v argumentu citovaném z evangelia mylným názorem?

Chybou je předpokládat, že když Ježíš užívá příkladů z reálného života, souhlasí také s tím, co popisuje. Jistě, z příkladu se můžeme poučit, a toto je jeho poselství. Příklad samotný je však chápán jako běžný zjev, skutečnost, již lze ve společnosti normálně pozorovat.

Ježíš říká, že Syn člověka přijde v noci jako zloděj (Mt 24, 42-44).

Doporučuje tím snad krádež?

Ježíš chválí nepoctivého správce (Lk 16, 1-13).

Omlouvá tím nepoctivost v obchodním jednání?

Ježíš také srovnává Boha s nečestným soudcem, který tvrdě jedná s chudými (Lk 18, 1-8).

Přesvědčuje nás, že Bůh je úplatný?

Ježíš popisuje krále, jenž trestá hosta v obnošeném oblečení (Mt 22, 11-14).

Jde o lekci způsobného chování?

Dobrý Samaritán ošetřil zranění muže olejem a vínem (Lk 10, 34).

Měli by lékaři následovat jeho příkladu?

V řadě textů jsme svědky toho, že Ježíš vždy popisuje události z reálného života, a to často velmi detailně. Není zapotřebí mnoho inteligence k tomu, abychom zjistili, že nejde o nic více než příklady. Totéž pak platí o příkladech souvisejících s otroctvím.

V tomto případě je Ježíšův postoj jasný i z toho, co říká v dalších textech. I když tedy charakterizuje běžného pána jako někoho, kdo očekává, že mu jeho otrok poslouží, od křesťana toto Ježíš neočekává.

Podle Ježíše bychom měli jednat následovně:

„Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.

Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil.“

Matouš 20, 26-28

„Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán.“
1

Jan 13, 14-16

Umytí nohou pánovi bylo právním vyjádřením otrokovy podřízené pozice; více v publikaci; M. DERRETTA, Domine, tu mihi lavas pedes?, Bibbia e Oriente 21 (1979), strana 13-42. Viz také Lk 3, 16.

Ano, od těžce pracujícího a pokorného otroka se můžeme učit, jakou hodnotu má skutečná služba. To je také Ježíšovým záměrem, jak vidíme z literární formy v příkladu, který Ježíš použil. Je však jasné, že Ježíš neschvaluje způsob, jímž páni zacházejí se svými otroky, ani že nedoporučuje otroctví jako přijatelnou křesťanskou praxi. V souladu s postojem své doby prostě jen chápe otroctví jako daný fakt.

Literární formy, o nichž zde hovoříme, jsou známy jako podobenství a přirovnání. Když Ježíš užívá podobenství a přirovnání, měli bychom rozlišovat mezi příběhem samotným s jeho obrazy a příklady a mezi smyslem příběhu, tedy tím, o čem chtěl Ježíš kázat. V popisech stvoření jsme byli svědky podobného rozdílu mezi formou prezentace a mezi učením předávaným prostřednictvím této prezentace. Můžeme to tedy opět formulovat jako obecný princip.

Smysl jakéhokoli biblického výroku lze určit pouze tehdy, pokud současně vezmeme v potaz i danou literární formu. Otázky typu „Opravdu se to stalo?“ nebo „Co tím chtěl říci?“ nelze vyřešit obecnou poznámkou typu „V bibli přece nejsou lži!“ či „Podívej se na význam těch slov do slovníku.“. Bůh promlouval prostřednictvím lidských autorů. Hovořil jejich jazykem. Zarámoval své poselství do jejich mentality. Nezamýšlel tvrdit nic více a nic méně než to, co se pokoušeli sdělit jeho lidští prostředníci. A to, co chtěli sdělit, lze s jistotou určit pouze po pečlivém studiu literárních forem, jež autoři použili.

Pravidlo literární formy je úzce spojeno s dalšími pravidly:

John Wijngaards

Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.

Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!

Maphunzitso a Mpinngo wosatsutsika?

Maphunzitso a Mpinngo wosatsutsika?

“Zoonadi!

Bungwe akatswiri pa Chiphunzitso cha chikhulupiriro chathu lagamula kuti nkhani ya unsembe wa amayi ndi chiphunzitso chosasinthika!!!

a Kadinolo Ratzinger, Mtsogoleri wolamulira Bungwe la akatswiri pa za Malamulo woyera a Mpingo anati: ‘nkhani zokambirana unsembe wa amayi zamangika popeza nkhaniyi yalowa mu ziphunzitso zosatsuka za mpingo kudzera nchilamulo cha Aphunzitsi akulu a Mpingo. ”
Response to a Doubt, 28 October 1995

“Anaterodi? Kuletsa nkhayini, komadi?

A ‘Phunzitsi akulu a Mpingo a dziko lonse la pansi' amayimira chiphunzitso ndi maganizo a ma Bishopi onse a Dziko la pansi.

Komano a Bishopi onse pamodzi sanagwirizanepo chiphunzitso chioletsa kupitiriza kukambirana unsembe wa Amayi.”

“Tayambani mwaima kaye!

Pali unyinji ma Bishopi a dziko la pansi omwe amakhulupirira kuti amayi sangadzodzedwe unsembe.

Izi nzachidziwikire chifukwa ambiri mwa ma Bishopiwa anasankhidwa chifukwa amagwirizana ndi maganizo a Papa pa nkhani ya unsembe wa Amayi!”

“Tiyeni tiunikirenso nkhaniyi!

Mkutheka kuti mabishopi onse a dziko la pansi amakhupirira kuti amayi siwoyenera kulowa unsembe. Chigwirizano choterechi chimaziwika ndi mau akuti opinio communis (maganizo ogwirizana).

Opinio communis Komano poyang'anira mbiri ya Mpingo tiona kuti chigwirizano cha maganizo a ma Bishopi chithanso kukhala ndi zolakwika.

Zaka 100 zapitazo ma bishopi ambiri amatsutsa maphunziro a Sayansi omwe amalongosola za mayambiriro a chilengedwe cha anthu. Nthawi imeneyo panali chikhupiriro chozama choti dziko linalenedwa m'masiku asanu ndi limodzi! Izi sizikutanthauza kuti ma Bishopi onse umagwirizana pa umphunzitsi umenewu.

“Nanga chimapangitsa kuti nkhani ikhale uphunzitsi wa ma Bishopi mogwirizana wogwizana ndi chiyani?

Kodi nsonkhano waukulu wachiri ku Vatikani sudagwirizana kuti: ‘Ma Bishopi, pamozdi ndi a Papa, monga a phunzitsi akulu mu Mpingo ayenera kulemekezedwa ndi aKhristu onse monga atetezi achifuniro cha Mulungu mu tchalitchi la Katolika?
Lumen Gentium § 25b.

“Chabwio, tiyeni tiwerengwe ndime yonse ya nkhaniyi!

Nsonkhano wachiwitri ku Vatikani udati: ‘ Ma Bishops angathe kulamula kuti maphunziro Khristu ndi wosatsutsika, nthawi ina iliyonse pomwe, ngakhale atakhala malo osasiyansiyana, pokhapokhapo ngati maganizo awo ngogwirizana ndi maganizo a Papa, ndipo maBishopi onsewa pamodzi ngati agwirizana kupereka uphunzitsi wowona pa za chikhulupiriro ndi umunthu. Ndipo payenera kukhala chigwirizano chopanda kukaika pa mfundo zomwe amanga limodzi. ’
Lumen Gentium § 25b.

Pali mfundo zisanu zoyeneretsa chigwirizanochi:

  1. Mgwirizano wa Bungwe la ma Bishopi.
    Mzachidzikire kuti ma Bishopi wonsewa ayenera kukhala wovomereka pa uphunzitsi wa za mpingo ngati gulu logwirizana.
  2. Monga ‘aweruzi’.
    Ma Bishopi ayenera kuperka maganizo awo a mumtima mwaufulu ndi mopanda mantha.
  3. Monga atumiki a Mpingo wonse.
    Ma Bishopiwa ayenera kumvvera mau a Mulungu womwe 'Mzimu Woyera akuwauza mitima mwawo’.
  4. Mogwirizana ndi chikhulupiriro ndi malamulo.
    chiphunzitso choterechi chimayenera kupherezera mu mfundo za chikhulupiriro chathu.
  5. Kudzera mu chimphunzitso chomwe popanda kupeneka aganizira bwino kuti ndi 'chiphunzitso choonadi.'
    Ndipo ma Bishopuwo mu mtima mwawo adziwe kuti ndi udindo wawo kutsutsa chiphunzitso chomwe chili ndi zopeneketsa.

Tikaunika pa nkhani ya unsembe wa amayi tiwona kuti nkhanii yatsekedwa mosatsatira dongosolo limeneli!

“Inu ma Bishopi mwavomereza magazizo ndi Kadinolo Ratzinger?!

Maganizo amenewa mwawatenga pa maphunzitso ati mu mpingo wathu?!”

“Akatswiri akuluakulu pa zophunzira za Mulungu akutsutsana ndi a Kadinolo Ratzinger pa zoletsa nkhani kupitiriza kukambirana nkhani ya unsembe wa amayi.
.

  1. Sukulu yaikulu ya maphunziro a unsembe ku Amereka
  2. Nicholas Lash, professor of divinity, Cambridge University, UK
  3. Francis A. Sullivan SJ, emeritus professor Gregorian University Rome
  4. Elizabeth A. Johnson, C.S.J., professor of theology at Fordham University, New York
  5. Gisbert Greshake, professor of theology at the University of Freiburg, Germany
  6. Ann O'Hara Graff, professor of theology at Seattle University, Washington
  7. Peter Hünermann, professor of theology at Tübingen University, Germany
  8. Sidney Cornelia Callahan, pastoral theologian, USA
  9. David Knight, pastoral theologian, Memphis, USA
  10. Richard Gaillardetz, associate professor, University of St. Thomas, Houseton, USA
  11. Klaus Nientiedt, ‘How Binding? “Ordinatio sacerdotalis” unleashes debate on the Magisterium’, Herder Korrespondenz 9 (1996) pp. 461-466.
  12. John H. Wright, ‘That all doubt may be removed’, America 171 (July 30-Aug. 6, 1994) pp. 16-19.
  13. Fr. Joseph Moingt SJ, editor of Recherches de Science Religieuse.
  14. Hugh O'Regan, editor of the on-line magazine, San Fransico Bay Catholic.
  15. The commission on "Woman and the Church" of the Belgian Bishops' Conference

Mchifukwa chiyani tikutsutsana ndi uphunzitsi wa mpingo wa mtsankho Mafunso apafupipafupi Zina?
kusintha kwa chikalidwe mfundo mbiri kumvera kwenikweni nthumanzi ya chikhulupiriro
ufulu wokhala mayi? uphunzitsi wosatsutsika? kudalilika? kumvera? kederera?
Kodi ‘maufulu’ a aKatolika mtchalitchi ndi ati?
Muli ndi mafunso? __Maganizo ena? __Ndemanga?

Kodi tingaikenso chikhulupiriro chathu mwa a Phunzitsi a Mpingo?

Kodi tingaikenso chikhulupiriro chathu mwa a Phunzitsi a Mpingo?

“Malakhulidwe anu, akuchepetsa chikhulupiro changa mwa bamphunzitsi a Mpingo!

Popeza kuti a Mpunzitsi ena a Mpingo akhala akuganiaza molakwika pa zambiri m’mbuyomu, tingadzakhalenso bwanji ndi chikhulupiriro mwa a Phunzitsiwa.!?”

“Mzoonadi!

A Mphunzitsi a Mpingo ali ndi udindo wofunika mu Tchalitchi. Titha kufananitsa ndi udindo wa mabungwe woyanira zakudya ndi umoyo wa anthu womwe ali ndi ntchito yowonetsetsa kuti anthu akahale ndi umoyo wa ngwiro ndi thanzi.

Choncho sisikutithandiza mu Mpingo wathu tikamaona kuti a Khristu akutaya ayamba kupeneka mu chikhulipirio chomwe amayika pa atsogoleri a Mpingo, izi zikuchiku chifukwa a Phunzitsi Mpingo anataya, ndipo adakatayiratayira kudalilika kwawo pa za uphunzitsi.

Tchalitchi chathu chisamaiwale mau a Khristu amene amakamba za mchere womwe wataya kukoma kwake.

“Mchere wotaya kukma kwake?

Mukutanthauzanji?”

“Kuti anthu akhalenso pa chiphunzitso cha Mpingo, ku Vatican, likulu la Mpingo liyenera kulekeratu zizolowezi zosathandiza monga:

  • Kutsekereza Bungwe la ma Bishopi pa pomwe ali kumbirana mwaufulu wawo pankhani za Mpingo.
    Sinodi ya ma Bishopi inayambika ndi mfundo za pa nsonkhano wachiwiri wa Vatikani kuti mabishopi akahlenso ndi mphmvu zounikanso mfundo za Khanso yayikulu yotchedwa 'Curia'.
  • Kulowerera pomwe ma Bungwe a aBishopi akugwira ntchito za udindo wawo mwadongosolo.
    Tikudziwanso kuti ma Bishopi si akazembe a aPapa koma ndi akazembe a Khristu, choncho ayenera kugwira nchito yawo ya ukazembe popanda kusokonedwa ndi akulikulu ku Vatikani.
  • Kusankha anthu amantha omwe satsutsa zolakwika za kulikulu kuti akhale a Bishopi, nthumwi za ku mabungwe a akatswiri ophunzira za Mulungu ndi anthu ena kuti alowe m'maudindo ofunika mu Mpingo.
    Zimenezi zimapangitsa kuti Tchalitchi likhale ndi atsogoleri amene sangathe kutsata maganizo awo abwino mopanda mantha, koma omwe amangovomereza zomwe akulu ena akuwauza.
  • Kupondereza akatswiri ophunzira ntchito za Mulungu omwe amatsutsa atsogoleri akulu akapereka maganizo olakwika.
    Kuponnderezana kotereku kukupha luntha la atsogoleri ambiri ameme amaganiza mwanzeru, mozama komanso mopanda chinyengo.”
Mchifukwa chiyani tikutsutsana ndi a Phunzitsi a Mpingo Mafunso apafupipafupi Zina?
Kusintha kwa chikhalidwe mfundo mbiri kumvera kwenikweni mnthumanzi ya chikhulupiriro
ufulu wokhala mayi? uphunzitsi wa mpingo wosatsutsika? kudalilika? kumvera? kuderera?
Kodi ‘maufulu’ a aKatolika mu Tchalitchi ndi ati?
Muli ndi mafunso? __Maganizo ena? __Ndemanga?

Kumvera mwa khungu?

Kumvera mwa khungu?

“Tisamongoti poti a Papa ndi a Papa!

Tchalitchi chimatiphunzitsa kumvera mopanda kukayika: ‘Mtima womvera ndi chifuniro ndi khalidwe lolemeka akulu. Komabe pauphunzitsi wokhudza zakumvera mchikhristu payenera kukhala umboni wokewanira kuti ndi uphunzitsi wowona wochokera kwa a Papa, angakhalenso pomwe a Papawo

sakukamba mfundo zomwe mzosatsutsika chifuka cha mphamvu zomwe a Papa alinazo mu u udindo wawo ngati Papa;izi zikutznthauza kuti, pomwe a Papa akupereka phunziro anthu aenera kumadzionera okha kutidi ndi uphunzitsa wowona, ndipo anthu adzitha kutsatiza mwaulemu ndipo zizikhala zotsogozedwa ndi mphatso za luntha zomwe a Papa amalandira kuchokera kwa Mzimu Woyera.”
Lumen Gentium, § 25c.

“Nkhaniyi siipherezera pano!

Kulemekeza akulu ndi kumvera kwenikweni sikusowa kuti tiphe chikumbumtima, tisakhale ndi nthumanzi kapenenso kuti tisatsate zomwe tikudziwa mosapeneka kuti ndi zoona!

Nsonkhano wa Khansolo yachiwiri ku Vatikani umatiphunzitsa kuti:: ‘Akulu wolamulira adzichita nthumanzi potsatira malamulo ndiponso pogwira ntchito ya utsogoleri.atiphunzitsanso kuti atsogeleri adzigwiritsa ntchito molinganga ndi luntha ndi maganizo awo, ndiponso pogwiritsa ntchto mphatso zawo zachilengedwe ndi zi zomwe amalandira kuchokera kwa Mzimu Woyera.’

Ndi m'njira yokhayi, Khansoliyi idatero, momwe kumvera sikuchotsa ulemu wa umunthu wa anthu woganiza bwino. Kumvera mu m'njira imeyi kumakuza kukhwima maganizo ndi ufulu zomwe ndi mphatso zoyenerera ana a Mulungu.
Perfectae Caritatis § 14.

“Kodi mwaiwala uphunzitsi wapamwa wa a Iginasiyo Woyera wa kuLoyola?

Iye adati, kumvera mwakhungu, kumatisandutsa ngati mtengo wakufa womwe ena amasandutsa ndodo yoyendera.

Kumvera moona kumatipangitsa kuti tivomereze kuti kanthumkoyera, ngakhale pa nthawi yomwe tikukawona kuti mkakuda!”

“Mzoonadi a Iginasio adatero. Komano awa anali mawu okuluwika. Sitingakainso, kodi sipaja iwowa ankafuna kuti atumiki a mchipani cha Majeziwiti, chipani chomwe iwo adaambitsa, kuti akhale anthu a mzeru, olungama ndipo a luntha pa zounikira maganizo osiyanasiyana?

Tanthauzo labwino la kumvera ndilo lomwe limalemekeza maganizo abwino aanthu potsatira maufulu awo ndipo mopanda mantha. Awa ndiye matanthauzo ena abwino a kumvera:

  • ‘Kumvera ndi kumvetsera chifuniro cha Mulungu mu mtima mwathu: ndi kutsatiza mopanda mantha nthumanzi ndi chikumbumtima chathu, monga chisomo chikutiunukira, ndiponso pomvetsera maganizo ma limana athu... choncho kumvera Khristu, kumvera a Bishopu athu, kumvera Mulungu — zonsezi magwero ake ali mu khumbo lofunitsitsa kukhala mwana wa Mulungu nchifanizo cha ufulu wa Mulungu.’
    Barbara Schmitz akuti
  • ‘Kumvera moona sikutanthauza kukhala okonzeka kutumikira ena nthawi zonse basi, komanso kuima patokha mosaopa pa maganizo ofunika ndi kuunikira bwino maganizo wena opanda pake amene angasokoneze maganizo athu angwiro’.
    Joan Chittister

Mchifukwa chiyani tikutsutsana ndi uphunzitsi wa mpingo wa mtsankho Mafunso apafupipafupi Zina?
kusintha kwa chikalidwe mfundo mbiri kumvera kwenikweni nthumanzi ya chikhulupiriro
ufulu wokhala mayi? uphunzitsi wosatsutsika? kudalilika? kumvera? kederera?
Kodi ‘maufulu’ a aKatolika mtchalitchi ndi ati?
Muli ndi mafunso? __Maganizo ena? __Ndemanga?

Kuderera Atsogoleri?

Kuderera Atsogoleri?

“Ena akuti tikuderera a atsogoleri a Tchalitchi popereka maganizo athu atsutsa tsankho loretsa amayi kulowa unsembe!

akuti zomwe tikulembazi mzosokeneza athu wamba omwe sanazambe pa uphunzitsi wa Mpingo!

Suja Ambuye Yesu anati yemwe achita zochititsa manyazi pa gulu la ana amakwingiridwe chimwala chlemera m’khosi mwake ndipo aponyedwe mnyanja yozama!” (Matthew 18,6)

“Mungakhulupirire izi!

Anthu ambiri omwe amkalemekeza mafumu anaphedwa chifukwa cholimba mtima potsutsa zolakwika zina, nzachisoni kuti upandu woterewu umachitikanso mu Tchalitchi chathu.

pambuyo pa zonsezi Mpingo umadzionongera mbiri yake yabwino.”

“Tithana ndi onse wotsutsa!

Tikuti, dziwaponyani m'nyanja anthu otsutsa onsewo.

Kuti mpingo wathu upite patsogolo, tisawamvere chisoni anthu otsutsana nafe, tithane nawo basi!”

“Kumeneku ndiye kumanga Mpingo, eti?

Taimani mkukambire kankhani!

Pa Okotobala 22, 1707, mkulu wa gulu la ankhondo a panja ,Clowdesley Shovell, anabwere ku England pambuyo pa nkhondo omwe anamwnyana ndi amwaliwongo. Iwowa anali ndi sitima za pamanyanja zisanu pa nyanja ya Mediterranean.
Pa nthawi imeyeyo ma mkuti mayedwe ali wovutirapo ndiponso oowopsa. Kunja kudachita mkhungu choncho kunali kovuta kuloza kuti sitima zili patipati panyanja. komano pambuo pomfunsira a Kapitawo a sitima za nkhondo zisanuzo iwo adayamba ulendo wolowera ku m'mawa.
Koma m'modzi mwa asikikaliwo amene anali ndi mzeru za mayendedwe adawauza a Clowdesley kuti njira omwe atengao ndi oopsa.
Kutsutsana ndi maganizo a atsogoleri a mgulu la nkhondololi pa nthawiyo kunkatengedwa ngati upandu. Choncho msilikali yemwe adapereka maganizo osiyanawo adanyongedwa ndi kuphedwa nthawi yomweyo.
Komano ulendo wa sitimayo sudapite patali, popeza adagunda miyala yomwe inali nyanja ku kachilumba kotchedwa Scilly koma hali mbali yakumadzulo kwa England. Pangozii sitima zitatu zidathera pomwepo. askilikali ndi anthu oyendetsa sitima womwe chiwerengero chawo chidali choposa 2000 adafa pangoziyo, nawonso a Clowdesley Shovell adafa nawo pangoziyo.
Kodi pamenepa singati adanyonga wolakwika?

Mchifukwa chiyani tikutsutsana ndi uphunzitsi wa mpingo wa mtsankho Mafunso apafupipafupi Zina?
kusintha kwa chikalidwe mfundo mbiri kumvera kwenikweni nthumanzi ya chikhulupiriro
ufulu wokhala mayi? uphunzitsi wosatsutsika? kudalilika? kumvera? kederera?
Kodi ‘maufulu’ a aKatolika mtchalitchi ndi ati?
Muli ndi mafunso? __Maganizo ena? __Ndemanga?

Ndi ati?! Maufulu a akhristu mu Tchalitchi?

Ndi ati?! Maufulu a akhristu mu Tchalitchi?

Tikayanira za mbiri ya Mpingo, Akatolika ambiri amaopa kukamba za ufulu wa akhristu mu tchalitchi chathu. Iwowa amaganiza kuti kukamba za ufulu wawo zitha kusiyana ndi maganizo a akukuluakulu kapenaso kuti kutereko mkusamvera Malamulo a Mulungu. Zoona zenizeni mzakuti pali zifukwa zomweka bwino zoti anthu athetse mantha amenewa ndi kuyamba kukambirana za ufulu weniweni wa akhristu.

Pano tinene mosabisa kuti tiri ndi maufulu, poyamba ngati anthu wolengenga ndi Mulungu ndiponso ngati mamembala a Tchalitchi.

*Ambuye Yesu anatipatsa mphamvuyosanduka ana a Mulungu (John 1,12). moga ana a amuna ndi a akazi,ndipo ngati athu wosankhidwa, tili ndi maufulu ambiri amene Mulungu anatipatsa (Romans 8,17).

* Ngakhalenso akuku a Mpingo mpaka lero kawirikawiri makamba za "maufulu" a mamembala a mpingo: pali ndime 26 mu Malamulo a Tchalitchi otchedwa Canon Law okamba za ufulu wa akhristu eniake. (can. 204 - 231).

* Thchalitchi lisowa kusintha mwachangu mu mfundo ndi njira zomwe athogoleri akuyendetsera mpingowu maka pa nkhani za ufulu wa anthu. Maufulu a akhristu, ansembe ndi mabishopi, amaene ndi mphtso zochekera kwa Mulungu akupondrezedwa mu dongosolo loyendetsera mpingo lomwe tilinalo panoli!

Choncho ife tikukupepha inu nonse awerengi athu kuku mutithandize polimbitsa We therefore urge our visitors to give full cooperation and allegiance to the Bungwe lokwenza ma "Ufulu a Akatolika mu Tchalitchi" (arccsites.org) Bungweli la lemba makala awiri omwe akupereka maganiozo ozama pa za ufulu wa akhristu:

  1. Charter of the Rights of the Catholics in the Church (arcc-catholic-rights.org/charter.htm)
  2. A Proposed Constitution of the Catholic Church (arcc-catholic-rights.org/constitution.htm)

Three afterthoughts:

1. Mtchalitchi cholemekekeza ,In a perfect Church, sitisowa kupondereza ufulu wa akhristu , monga mu ukwati wolemekeza nkhani ya 'maufulu' a bambo ndi mayi siikhal nkhani ya makangano.Komano, mongo BUngwe loyanira malamulo a Tchalitch limatiphunzitsa, Tchalitchi chathu "chimasowa kusintha" nthawi ndi nthawi. (Vatican II, Ecumenism § 6). Izinso nzofunuika kwambiri nthawi yathu ino pamene nkhanza za anthu ena amene ali ndi udindo mtchalitchi zikupangitsa kuti tchalitchi chathu chiwomeke nga 'banja losowa chilungamo ndi mtendere".

2. Timamva kawirikawiri ku ‘Mu Tchalitchi mulibe Demokalase’. Zinthu siziyenera kukhala choncho. Titha kunena kuti si Demokalase tialingalira kuti Mpingo udayambika mchifuniro cha ambuye yesu osati kubzolera mu voti ya wanthu. The Church is not a democracy in the sense that it was founded by the will of Christ, not by a plebiscite. Komano izi sizitanthuza kuti mu utsogoleri wa Mpingo uzisiyana ndi chifuniro cha anthu, Demokalase ndi njira yolamulira mpingo omwe igwirizana ndi chitukuko cha makono osati ulamuliro wachikale omwe mafumu paokha amamanga mfundo zoti athu wamba atsatitire..

3. Papa Paul VI anaitanitsa anthu kuti apange Bungwe lounikira Malamuro a Mpingo ndi kulemba Buku la malaumulo a Mpingo loti litsogoze a Khristu. Mzchisoni kuti pambuo pake maganizo oyamikikawa sanatsatidwe.

Chifukwa Chiyani tikutsutsana ndi uphunzitsi wa tsankho mu mpingo Mafunso a pafupipafupi
Kusintha kwa chikhalidwe mfundo mbiri kumvera koona nthumanzi pa chihkulupiriro
ufulu wa amayi? maphunzitso osatsutsika? kudalilika? kumvwera? kuderera?
Kodi 'maufulu a Katolika ndi ati?
Muli ndi mafunso? __Maganizo ena? _Ndemanga?

Was it JESUS who wanted women excluded from the priestly ministry?

Was it JESUS
who wanted women excluded
from the priestly ministry?

The Congregation for Doctrine in Rome

Congregation for Doctrine
in Rome

  “Jesus Christ did not call any woman to be part of the twelve apostles.”
Inter Insigniores § 9 – 12

“In this way Jesus established a permanent norm for the future Church: Jesus simply did not want women to be priests!”
Ordinatio Sacerdotalis

Background music?

Not so, not so!

Jesus wanted to liberate women. Excluding women permanently from the priesthood would be totally uncharacteristic of him. In fact, he made women equal partners in the priesthood which he imparted through baptism. This disposes women to share in his full priestly ministry.

  Jesus chose 12 apostles to replace the 12 tribal ‘fathers’ of Israel. In the cultural context of his time, it was natural he chose men for this limited purpose.

Moreover, it is invalid to argue from something Jesus did not do [= not choosing a woman on one occasion], to his establishing a permanent norm for all time to come.

And, do not forget, women were present at the Last Supper when Jesus said: “Do this in commemoration of me!”

Read: Suzanne Tunc and Marjorie Maguire.

 
  Last not least, Jesus made women his disciples who ministered in various ways. Women were called to be the first witnesses of his resurrection!!

Read Elisabeth Carroll.

Zina?

Further Readings!

Did Paul forbid women to teach?

Did Paul forbid women to teach?

“Paul excluded women from teaching and presiding in the assembly. Through this, he established a permanent norm – which excludes women from the priestly ministry. ”
Inter Insigniores § 9 – 12

“Paul distinguished between his female co-workers and male colleagues in the ministry. ”
Inter Insigniores

  The Congregation for Doctrine in Rome

Congregation for Doctrine
in Rome

Background music?

No need to blame Paul!

Yes, Paul imposed prohibitions on women which were inspired by local custom. For instance, he wanted them to wear a veil during prayer sessions:
1 Corinthians 11,2-16.


In such texts Paul sometimes ‘rationalised’, that is: he used popular arguments that do not contain doctrinal teaching.

  Christ’s ministerial priesthood derives from us becoming his priests through baptism.

Well, Paul taught the fundamental equality of men and women in Christ through baptism: Galatians 3,27-28.

It is true that some disciples of Paul forbade women to teach. But this was only to meet the specific needs of their community. The prohibition does not apply to the whole future Church as a permanent norm.

Read: 1 Timothy 2,1-12 and 1 Corinthians14,34-35 .

 
  No valid distinction can be made between two alleged categories among Paul’s co-workers: those in true ministries and those not. And Paul clearly counted women among his co-workers.

Read: Bernadette Brooten.

Scripture texts can mislead if we do not understand them properly.

Zina?