ŽENY MOHOU BÝT KNěŽÍMIheader

Responsive image

ÚVOD

DůVODů

PROTI PAPEŽI?!

ROZPRAVA

SEZNAM

Nederlands/Vlaams Deutsch Francais English language Spanish language Portuguese language Catalan Chinese Czech Malayalam Finnish Igbo
Japanese Korean Romanian Malay language Norwegian Swedish Polish Swahili Chichewa Tagalog Urdu
------------------------------------------------------------------------------------
Bible a liturgie se shodují - ženy byly u toho

Bible a liturgie se shodují - ženy byly u toho

Marjorie Reiley Maguireová

Uveřejněno v nezávislém týdeníku National Catholic Reporter, vydávaném v USA, dne 5. června 1998; zde publikováno se svolením autorky.

Biblické kursy online

Marjorie Reiley Maguireová je teoložkou a právničkou působící v Milwaukee ve Spojených státech.

Nejpádnějším důvodem odmítání svátostného svěcení žen, uváděným Vatikánem, je Ježíšův příklad. Ježíš ustanovil svátost kněžského svěcení při poslední večeři Páně, a to údajně pouze pro 12 apoštolů mužského pohlaví.

Představme si však, že oněch 12 apoštolů nebylo při poslední večeři jedinými Ježíšovými stoupenci. Bylo by pak vyloučení žen z možnosti přijmout kněžské svěcení ospravedlnitelné?

Nedávno mě slovo, jež jsem předtím nikdy během mše nezaznamenala, přinutilo podívat se na Písmo a tradici spojenou s poslední večeří novýma očima. Došla jsem k závěru, že církev nepřetržitě - v souladu s Písmem a církevní liturgickou tradicí - a veřejně hlásala, že poslední večeře se účastnili jak učedníci, tak apoštolové Ježíšovi. Navíc se zdá nadmíru jasné, že někteří z oněch učedníků byly ženy.

Přestože se mše svaté účastním po více než 50 let, nedávno jsem - jakoby to bylo poprvé - zaslechla, jak celebrant při proměňování říká: „V tu noc, kdy byl zrazen, Ježíš řekl svým učedníkům...“ Byla bych přísahala, že jsem vždycky slyšela slovo apoštolům. Kdybych si všimla, že kněz používá při proměňování slovo učedníci při jakékoli jiné příležitosti, jednoduše bych se domnívala, že je to výraz symbolizující včlenění. Onu neděli však slavil mši náš místní arcibiskup - a mně je jasné, že arcibiskupové si nehrají se slovy užívanými při proměňování. Proto bylo zřejmé, že učedníci musel být oficiální výraz.

Pokud si většina katolíků najde chvilku a zopakuje si slova proměňování sama pro sebe, samozřejmě si uvědomí, že jde o učedníky. Když se ale ptám kněze, teologicky vzdělaného katolíka nebo čerstvého konvertity s minimálním teologickým vzděláním, rychle a bez rozmýšlení odpovídají, že slovo užívané při mši je apoštolové. Zdá se, že většina katolíků slyší jen to, co nás umělci naučili vnímat prostřednictvím svých obrazů poslední večeře, zachycujících Ježíše sedícího u stolu s 12 muži. Písmo a tradice se však pro myšlenku, že při poslední večeři bylo přítomno jen 12 apoštolů, nijak nevyslovují.

POSLEDNÍ VEČEŘE Bohdana Piaseckiho
Klikněte sem nebo na obrázek pro zvětšený náhled

Biblisté říkají, že nejstarším záznamem Ježíšových slov při poslední večeři je text v listu svatého Pavla Korintským, 11, 23-26, který byl podle nich napsán kolem roku 57 po Kr. Svatý Pavel však neuvádí žádné podrobnosti o tom, kdo se poslední večeře účastnil. Jednoduše opakuje Ježíšova slova.

Matouš, Marek i Lukáš začínají svůj příběh o poslední večeři sdělením, že Ježíš chtěl sdílet pašijové jídlo se svými učedníky. Co je však důležité - žádný z evangelistů netvrdí, že Ježíš chtěl sdílet pašijovou večeři se svými apoštoly neboli Dvanácti, přestože všichni tři autoři tato slova znali a ve svých evangeliích je používali. Všichni tři také potvrzují, že Ježíš skutečně pašijovou večeři se svými učedníky sdílel.

Tito tři evangelisté říkají, že poslední večeře se účastnili Ježíšovi učedníci; nezapomněli si však zapamatovat výhradní místo, jehož se dostalo apoštolům. V evangeliu podle Matouše a Lukáše se Ježíš opírá o stůl, u něhož sedí se všemi Dvanácti. V evangeliu podle Marka přichází Ježíš současně s Dvanácti. Marek neříká výslovně, že u Ježíšova stolu bylo pouze dvanáct apoštolů, jeho evangelium však lze vykládat tímto způsobem.

Hypotéza, že Ježíš slavil poslední večeři pouze s 12 apoštoly, se údajně objevila na základě nepatrného detailu - skutečnosti, že Dvanáct sedělo s Ježíšem u stolu. Přestože by někteří dnešní biblisté argumentovali, že pojetí vnitřního jádra Ježíšových stoupenců tvořeného Dvanácti není historické, důležité je povšimnout si, že evangelia neomezují účast na poslední večeři pouze na tuto skupinu.

Při bližším zkoumání se zdá, že smyslem detailu týkajícího se lidí přítomných u Ježíšova stolu bylo dokázat, že zrádce vzešel z nejužšího kroužku kolem Ježíše, ze skupiny těch, kdo s ním seděli u stejného stolu a namáčeli chléb ve stejné míse. Pokud tedy evangelisté zaznamenali tuto skutečnost, aby ukázali, že poslední večeře se účastnili jen apoštolové, potom fakt, že daná tři evangelia užívají na samém začátku příběhu slovo učedníci, když oznamují, kdo se pašijové večeře účastnil, nedává smysl. Navíc by Matouš ani Lukáš nemuseli zmínit, že Ježíš seděl u stolu se všemi Dvanácti, pokud by bylo jasné, že to byli pouze oni, kdo byl v místnosti přítomen.

Bezprostředně po pasáži, kde tři evangelisté popisují, kdo seděl s Ježíšem u stolu, následuje sekvence zachycující Ježíšova slova pronesená nad chlebem a vínem. Matouš je jediný z evangelistů, kdo přímo odpovídá na otázku, zda Ježíš pronesl eucharistická slova ke všem učedníkům či pouze ke Dvanácti, sedícím s ním u stolu. S použitím slov téměř totožných s těmi, která znějí během proměňování při mši, Matouš výslovně uvádí, že Ježíšova slova pronesená nad chlebem byla určena jeho učedníkům (Matouš 26, 26); Marek a Lukáš sice nejsou natolik jednoznační, žádný z nich ale učedníky jasně nevylučuje.

Přestože evangelium svatého Jana nezmiňuje ustavení Eucharistie, nepodává mnoho informací ani o poslední večeři. Jako ostatní tři evangelisté vyslovuje i Jan myšlenku, že v místnosti tehdy byli vedle apoštolů i další učedníci. Ve svém svědectví o večeři používá Jan pouze slovo učedníci, ani jednou výrazy apoštolové nebo Dvanáct. Ježíš umývá učedníkům nohy. Sdílí s učedníky svůj pokrm. Pronáší k učedníkům svou poslední promluvu. Jan dokonce ani nezmiňuje, že Ježíš seděl u stolu s Dvanácti, přestože uvádí, že to byl právě zrádce, jemuž Ježíš podal ze stolu chléb.

V Janově evangeliu najdeme zajímavý detail, který dále posiluje domněnku, že kromě apoštolů byli přítomni i další učedníci. Jan říká, že během poslední Ježíšovy promluvy se „Jidáš, ne ten Iškariotský“, na něco Ježíše zeptal (J 14, 22). Touto osobou mohl docela dobře být učedník, který nebyl jedním z Dvanácti.

Vedle evangelií existují v Novém Zákoně ještě další dva příběhy, jež se zdají potvrzovat, že Ježíš slavil poslední večeři s větším množstvím učedníků než pouze se svými 12 apoštoly. Skutky 1, 15-26 říkají, že po Ježíšově nanebevstoupení navrhl Petr, aby vybrali nástupce na uprázdněné místo Jidášovo. Pro výběr dodatečného apoštola navrhl Petr standard spočívající ve skutečnosti, že tento člověk by měl být jedním z těch, „kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat“. Je velmi nepravděpodobné, že takovýto člověk by se neúčastnil poslední večeře. Navrženi byli dva kandidáti, kteří uvedené kritérium splňovali. Proto se poslední večeře museli kromě apoštolů účastnit alespoň další dva učedníci.

Evangelijní příběh o Ježíšově zjevení se dvěma učedníkům na cestě do Emauz dokazuje ještě jasněji, že vedle apoštolů byli u poslední večeře přítomni i další učedníci. Podle Lukáše se tento příběh odehrál v den Ježíšova zmrtvýchvstání, o Velikonoční neděli, tři dny po poslední večeři. Zmínění dva emauzští učedníci si najednou uvědomí, že jejich společníkem na cestách je Ježíš, a to když ho poznají „při lámání chleba“. To dává smysl pouze za předpokladu, že tito dva učedníci se před několika dny účastnili poslední večeře. Víme přitom, že tito učedníci nepocházejí z řad Dvanácti, neboť Lukáš označuje jednoho z nich jménem a protože zakončuje svůj příběh tím, že se ti dva vrátili do Jeruzaléma tentýž den, aby „Jedenácti“ pověděli, co se stalo.

Někteří vědci zastávají myšlenku, že emauzský učedník, jehož jméno neznáme, mohla být žena. Domnívají se, že šlo o manželský pár, který cestoval do Emauz. Pokud by tomu tak bylo, šlo by o přímé biblické svědectví o tom, že ženy byly mezi učedníky přítomnými u poslední večeře.

Biblická pravda, že poslední večeře se účastnili jak učedníci, tak apoštolové, byla uchována v církevní tradici od časů raného křesťanství. Dokazují to dávné liturgické texty - a liturgie je nejdůležitějším prostředkem pro předávání církevních tradic.

Nejstarší formou liturgie zahrnující slova proměňování je tzv. anafora svatého Basila Césarejského z období kolem roku 357 po Kr. Užity jsou v ní oba výrazy, učedníci i apoštolové. Říká se v ní, že Ježíš „vzal chléb, požehnal jej, lámal a dával jej svým svatým učedníkům a apoštolům“. Jde o tutéž formulaci, jakou dodnes používá koptská a ortodoxní církev v liturgii svatého Basila a ortodoxní církev i ve své pravidelné liturgii svatého Jana Zlatoústého.

Podobně i nejstarší úplná liturgie užívá při proměňování pouze výraz učedníci. I když má tato liturgie pravděpodobně původ v církvi v Antiochii, přisuzována je svatému Klementovi Římskému. Zachována je v knize 8 apoštolských konstitucí (kánonů), sestavených přibližně ve čtvrtém století. V této liturgii se říká, že při proměňování Ježíš lámal chléb „a dával jej svým učedníkům“. Jelikož tato liturgie užívá na jiném místě výraz apoštolové, použití slova učedníci při proměňování muselo být záměrné.

Nejstarší verze mše římského ritu lze vystopovat až k pracím svatého Ambrože, který ve své verzi slov proměňování užívá výrazů apoštolové i učedníci. Ve svých kázáních, shromážděných v díle zvaném De Sacramentis, cituje Ambrož z kánonu své doby, jenž říká, že Ježíš vzal chléb a „po rozlomení jej podal svým apoštolům a učedníkům“. V tomto kánonu je také zmíněno, že Ježíš vzal kalich a „podal jej svým apoštolům a učedníkům“.

Jinak řečeno, liturgická historie dokazuje, že převážná většina celé křesťanské církve věří, že Ježíš pronesl svá slova při poslední večeři jak ke svým učedníkům, tak ke svým apoštolům. Dokonce i římská církev, používající jen jedno z těchto slov, zvolila výraz učedníci a nikoli apoštolové.

I když jsem nenašla výslovný důkaz toho, že by mezi učedníky při poslední večeři byly i ženy, fakt, že Ježíšovi učedníci byli přítomni, je důležitým prvkem v diskusi o svátostném svěcení žen. Přenáší totiž důkazní břemeno na otázku.

Pokud bylo Ježíšově poslední večeři přítomno pouze 12 apoštolů, jak jsme po 2 000 let předpokládali, potom by byl Vatikán oprávněn vložit důkazní břemeno na ty, kteří tvrdí, že církev má právo a autoritu udělovat svátostné svěcení ženám. Pokud však byli Ježíšovi učedníci při poslední večeři také přítomni a slyšeli eucharistická slova a Ježíšovo pověření, aby „toto činili na jeho památku“, potom se důkazní břemeno přenáší na ty, kdo by tvrdili, že mezi učedníky tehdy žádné ženy nebyly. A zdá se být nemožné takový argument vznést.

Je nepopiratelné, že v evangeliích jsou ženy začleněny do řad Ježíšových učedníků. Jedna z nich, Marta, je zachycena při vyznání víry v Ježíše srovnatelném se slavným Petrovým vyznáním, díky němuž Ježíš vystavěl svou církev právě na Petrovi. Nemohla by tedy Marta být jedním z učedníků pozvaných k poslední večeři? Ježíšovy učednice byly v době poslední večeře nepochybně v Jeruzalémě, neboť tam se objevují následujícího dne a doprovázejí jej až na Golgotu, zatímco se učedníci - muži ukrývali. Ženy byly prvními, kdo viděl Ježíše po jeho zmrtvýchvstání. Je nepředstavitelné, že by Ježíš tyto ženy, zejména svou matku a Máří Magdalénu, nepozval, aby s ním pojedly z jeho posledního pašijového jídla, pokud pozvání obdrželo více jeho učedníků než jen apoštolové. Navíc byli učedníci - muži i ženy - včetně Ježíšovy matky v době svatodušních svátků přítomni v horní místnosti domu, když na ně všechny - muže stejně jako ženy - sestoupil Duch svatý. Pokud by Ježíš nechtěl, aby byly ženy při poslední večeři spolu s dalšími učedníky přítomny, není snad pravděpodobné, že by rovněž neseslal Ducha svatého těm v horní místnosti domu v době, kdy tam ženy byly?

Mohlo by být zachování slova učedníci v evangelijních příbězích o poslední večeři a v eucharistických liturgiích v průběhu staletí způsobem, jímž Duch svatý uchovával Ježíšův původní záměr až do doby, než přijde Boží čas pro svátostné svěcení žen?

Namísto toho, abychom chápali otázku svěcení žen jako problém, jenž vyvstal pouze proto, aby byly uspokojeny požadavky moderních feministek, nelze k věci přistoupit s tím, že jde o záležitost, jež vyvstala pod vedením Ducha svatého, aby byla nalezena odpověď na potřeby mužů i žen v církvi v moderním světě, kde se otázka místa žen v něm nakonec objevila a stále zůstává nevyřešena?

Snad by se jubilejní rok 2000 mohl v tomto ohledu stát dobou nového počátku v církvi.

Více si můžete přečíst v článku Suzanne Tuncové Meals of Jesus’ Community.


Preložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.


Chcete přeložit tuto stránku prostřednictvím překladače Google?

1. Zkopírujte URL této stránky (z horní lišty vašeho prohlížeče), 2. klikněte na tento odkaz a 3. vložte toto URL to převaděče Google.  Poté zvolte jazyk a klikněte „přeložit“.

Join our Women Priests' Mailing List
for occasional newsletters:
Email:
Name:
Surname:
City:
Country:
 
An email will be immediately sent to you
requesting your confirmation.

Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!