ŽENY MOHOU BÝT KNěŽÍMIheader

Responsive image

ÚVOD

DůVODů

PROTI PAPEŽI?!

ROZPRAVA

SEZNAM

Nederlands/Vlaams Deutsch Francais English language Spanish language Portuguese language Catalan Chinese Czech Malayalam Finnish Igbo
Japanese Korean Romanian Malay language Norwegian Swedish Polish Swahili Chichewa Tagalog Urdu
------------------------------------------------------------------------------------
Jídlo ve společenství

Jídlo ve společenství

Suzanne Tuncová

Kapitola IV. z Des Feemmes aussi Suivant Jésus, nakladatelství Desclée de Brouwer, Paříž 1998, strana 69-77. Přeložil John Wijngaards; zde publikováno se svolením autorky.

Biblické kursy online

Evangelia výslovně nezmiňují nic bližšího o účasti Ježíše při jídlech, která sdílel s dvanácti apoštoly. Přečtěme si ale pozorně jisté texty...

Jak Ježíš jedl s lidmi, k nimž kázal

Přední teologové jsou přesvědčeni, že z řady evangelijních událostí lze vyvodit, že kromě Dvanácti byli ve chvílích, kdy Ježíš jedl, přítomni i další učedníci.

V roce 1972 Joachim Jeremias napsal:

„Podle Mk 14 a Mt 26, 20 byl Ježíš při poslední večeři obklopen svými dvanácti apoštoly. To však nemusí nutně znamenat, že ženy zmíněné v Mk 15, 40 a Lk 23, 49-55 byly z účasti na těchto jídlech vyloučeny. Orientální text neumožňuje vznést podobný argument jen tak, zničehonic. Nemůžeme ani přikládat větší význam skutečnosti, že složení účastníků poslední večeře (Ježíš a dvanáct apoštolů), jak je uvedeno v Mk 14, 17, není nikde jinde v evangeliích výslovně zmíněno - jde o pouhou shodu náhod. Je naopak téměř jisté, že během své kazatelské služby měl Ježíš ve zvyku usedat k jídlu s velkou skupinou těch, kteří mu naslouchali. To vyplývá z varování, jehož se dostalo hypokritům - že nebudou mít žádný užitek ze skutečnosti, že jedli z jídla u stejného stolu jako Ježíš v době, kdy kázal v jejich zemi (Lk 13, 26ff). Marek také uvádí, že Ježíš byl velmi často davem natolik tísněn, že bylo nemožné, aby se sám najedl (Mk 3, 20; 6, 31). Často - a zejména o sabatech (Mk 1, 29-31; Lk 14, 1) - byl Ježíš zván, aby pojedl s ostatními (Mk 14, 3; Lk 7, 36; 11, 37; J 2, 1-11). Občas i on sám pozval několik hostí (Lk 15, 1f; srov. J 1, 39), při jedné příležitosti dokonce celé zástupy (Mk 2, 15). Charakteristika Ježíše jako ,milovníka hodů a pitek, přítele celníků a hříšníků’ (Mt 11, 19) jen potvrzuje fakt, že jídla s účastí mnoha lidí byla častým zjevem. Bylo naprosto přirozené, že během cest jedl často Ježíš obklopen svými učedníky a fanoušky... (Mk 6, 32-44; 8, 14; J 4, 8-31; 21, 12).“

Joachim Jeremias, The Eucharistic Words of Jesus, Londýn 1966, strana 46-47.

POSLEDNÍ VEČEŘE Bohdana Piaseckiho
Klikněte sem nebo na obrázek pro zvětšený náhled

Z uvedených textů jsem obsáhle citovala, neboť nám dávají nahlédnout do Ježíšova životního stylu v Galileji a během jeho cest, ať už po sousedních provinciích nebo na cestě do Jeruzaléma. J. Jeremias hovoří o tom, že Ježíš jedl se svými „učedníky“ a „fanoušky“. Ženy, které Ježíše následovaly, byly také jeho učedníky, a proto se i ony těchto jídel účastnily. Je také pravdou, že v Ježíšových časech ženy obvykle nejedly s muži - obsluhovaly je vestoje a pokud by pak zůstaly v kuchyni, podle jiného židovského zvyku by muži jednoduše nezačali jíst... Co když tam však žádná kuchyně nebyla? Mohla být podobná pravidla dodržována během Ježíšových cest?

Musíme si uvědomit, co taková cesta znamenala. Židé cestovali hojně a často v rodinných skupinách nebo s přáteli - například při poutích, kdy cestovali jako skupina, muži i ženy pohromadě; tak, jako Maria a Josef, když šli do Jeruzaléma s dvanáctiletým Ježíšem (Lk 2, 45-52). Putovali s rodinou, sousedy a přáteli. Nepřekvapilo by nás, kdyby Ježíš při průchodu občas zablokoval trasu cesty do Galileje a Palestiny svými učedníky, muži i ženami, a příležitostně i větším davem lidí. Přítomnost žen by nebyla o nic více nezvyklá než dnes.

Poměrně značné množství textů zachycuje Ježíše obědvajícího či večeřícího pod širým nebem, jak to naznačil Jeremias. K tomu došlo nejen při rozmnožení chlebů (Mk 6, 32 a paralelní texty) - ať už jde o symbolická vyprávění či nikoli - ale i při jiných příležitostech. Marek popisuje, že jednoho dne zapomněli apoštolové přinést chléb (Mk 8, 14). Když Jan hovoří o setkání Ježíše se Samařskou ženou, naznačuje, že učedníci odešli do vesnice „koupit něco k jídlu“ (J 4, 8), a poté popisuje jídlo samotné (J 4, 31f). Tentýž evangelista vzpomíná na to, jak Ježíš jedl se svými učedníky na pobřeží Genezaretského jezera poté, kdy byl vzkříšen (J 21, 12). Možná že se ženy tohoto posledního jídla, jež bylo situováno mimo Ježíšův „pozemský život“, neúčastnily, jak jsme si ale představovali, že se jedlo při všech ostatních příležitostech? Všichni museli sedět v kruhu, jako tomu bylo při rozmnožení chlebů.

Dokonce i když se jedlo uvnitř domu, evangelisté ukazují, že ženy byly přítomny a jedly s ostatními. V příhodě s Martou a Marií (Lk 10, 38-42) Marta nezapomíná sdělit, co má na srdci. Totéž platí o večeři na Lazarovu poctu, v níž Marie hraje hlavní roli, neboť přichází, aby pomazala Ježíše vonným olejem (J 12, 1-11). A přestože Marta posluhuje u stolu, Xavier Léon-Dufour neváhá napsat, že „mezi účastníky jídla byli Lazar a jeho sestry“. Podle něj se tohoto jídla plně účastnili. A navíc, jak bychom mohli předpokládat, že by Ježíš odmítl sedět u stolu s těmi přítelkyněmi, které ho po celou dobu následovaly?

X. Léon-Dufour, Lecture de l’Évangile selon Jean, Seuil Paris, díl II, strana 443.

Život „s Ježíšem“ předpokládal účast na jídle s ním

Neprekvapí nás, že evangelia nikdy nehovorí o prítomnosti žen v dobe, kdy Ježíš jedl. Toto mlcení, jak nám Jeremias pripomíná, nelze chápat jako dukaz jejich absence, nebot tehdy bylo normální ženy nezminovat. Pri vzpomínce na rozmnožení chlebu Matouš upresnuje, že tam bylo „približne 5 000 mužu, ženy a deti nepocítaje“ (Mt 14, 21). Prekvapí nás tedy, že se žádné další zmínky o ženách z doby jejich „života s Ježíšem“ neobjevují? Je už tak dost prekvapivé, že Lukáš výslovne zminuje jejich prítomnost po Ježíšove boku.

Naše úvahy o „živote s Ježíšem“ a Dvanácti od Ježíšova kázání v Galileji pres príchod do Jeruzaléma až po jeho smrt naznacují, že musíme s ženami jako s bežnými úcastníky pri jídle v jeho skupine rozhodne pocítat.

Ježíšova poslední večeře

Je poměrně pravděpodobné, že Ježíš byl při poslední večeři obklopen i jinými lidmi než jen dvanácti apoštoly. Ostatně, Jan ve svém obraze poslední večeře nezmiňuje Dvanáct, nýbrž učedníky - širší pojem, jenž by mohl zahrnovat i ženy. Zaměřme se ale nejdříve na obecnější problém.

Epizoda s učedníky z Emauz, kteří poznají Ježíše během lámání chleba (Lk 24, 12-35), může posloužit jako typický příklad. Jak by byli mohli poznat Ježíše na základě tohoto znamení, když by s ním předtím nejedli chléb během poslední večeře? I kdyby byla tato epizoda symbolická, jak se někteří vědci domnívají, skutečnost, že o ní hovoří Lukáš, přinejmenším znamená, že se věřilo - či lépe vědělo - že poslední večeře se účastnili i jiní lidé než jen dvanáct apoštolů.

Navíc můžeme pátrat po identitě zmíněných dvou učedníků. Lukáš jmenuje jednoho z nich jako Kleopase či Kleofáše. Jméno druhého učedníka neuvádí. Je však možné, že šlo o Kleofáše, jehož manželkou byla Marie - žena, která - podle Jana - stála pod křížem společně s Marií, matkou Ježíšovou, a o níž není jednoduché zjistit, kdo vlastně byla. „U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.“ (J 19, 25). Možná to znamená, že budeme muset druhého „učedníka“ z Emauz identifikovat jako Kleofášovu manželku. Stejně jako její manžel Kleofáš by se tedy jídel s Ježíšem účastnila i ona.

A co si máme myslet o „učednících“, kteří splnili požadavky stanovené na znovuobsazení místa Jidáše po jeho pádu - Barsabasovi a Matějovi (Sk 1, 21)? Nesdíleli by i oni poslední Ježíšovo jídlo, pokud ho následovali až do okamžiku, kdy se stali kandidáty na apoštoly a jeden z nich měl nyní doplnit řady ostatních jedenácti?

Je přirozené, že evangelisté při poslední večeři nezmiňují další učedníky, nýbrž jen Dvanáct, protože ti byli symbolem 12 kmenů Izraele a protože v této pozici byla jejich přítomnost nepostradatelná. Neexistuje však žádný důkaz o tom, že bychom měli předpokládat, že přítomen nemohl být nikdo jiný.

Přítomnost žen u poslední večeře

Na základě předcházejících úvah se lze domnívat, že navzdory mlčení textů o přítomnosti žen při poslední večeři tam musely být ženy také přítomny. Není tomu tak jen proto, že se Jeremias sám sebe ptá, „kde by ženy mohly pojíst ze své pašijové večeře?“, neboť není vůbec jisté, že se o pašijové jídlo jednalo, i když atmosféra tomuto svátku odpovídala. Mnoho prvků, podle mého názoru rozhodujících, však vypovídá ve prospěch jejich přítomnosti.

Ježíšovy učednice byly v Jeruzalémě v okamžiku jeho smrti, jak o tom svědčí i všichni čtyři evangelisté. Bylo by značně nepravděpodobné, kdyby chyběly právě u Ježíšovy večeře na rozloučenou. Náklonnost, kterou k nim Ježíš choval, vypovídá ve prospěch jejich přítomnosti. V evangeliu podle Lukáše říká Ježíš svým přátelům: „Vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.“ (Lk 22, 28). Xavier Léon-Dufour, jenž se domnívá, že apoštolové nemohli být jedinými účastníky poslední večeře, píše, že během jídla „ti apoštolové, které si vybral, ho obklopili a reprezentovali tak při poslední večeři Ježíšovo společenství, které s úspěchem vytvořil. Oni jsou těmi, kdo ho - s výjimkou jediného člověka - věrně následovali až do onoho dne...“ Kdo by si více zasloužil ono pojmenování „věrní“, když ne ženy, jež ho neopustily během jeho utrpení, tak jako to po Jidášově zradě učinilo jedenáct apoštolů, a které ho nezapřely jako to učinil Petr? Xavier Léon-Dufour, jenž ženy nezmiňuje výslovně, hovoří o „společenství“ shromážděném k tomuto jídlu jako o „malém zbytku“ těch, kdo v něj věřili, o „jeho vlastních“. K této malé věrné skupince patřily i ženy. Již jsme poznamenali, že za jednu z těch, které Ježíš zval „svými vlastními“, mohla být považována i Máří Magdaléna, a to na základě toho, jak během jeho zjevení rozpoznala Ježíše pouze podle jeho hlasu.

Další argumenty směřují k témuž závěru.

Když se ženy, které odešly nabalzamovat zesnulou osobu, vrátí zpět jako Poslové osoby Živé, kde a komu budou moci říci, co jim svěřil sám Pán? Přestože ani Matouš (28, 8), ani Marek (16, 10) a Lukáš (24, 9) neuvádějí bližší podrobnosti, je pravděpodobné, že oním místem bylo večeřadlo (také horní místnost) v domě, který Ježíš vybral (Mt 26, 17-19; Mk 14, 12-16; Lk 22, 7-13), neboť dům byl rozsáhlý a bylo možno podat v něm večeři všem učedníkům - znamení toho, jak velkého počtu dosáhli. V evangeliích není žádný jiný dům zmíněn. Nehovoří se ani o tom, že by z něj apoštolové odešli s výjimkou okamžiku, kdy následovali Ježíše do Getsemanské zahrady. Museli se však vrátit bezprostředně po jeho zatčení a zůstali tam dobře ukryti až do doby po Ježíšově ukřižování, neboť je opanoval strach. Nemohlo to být žádné jiné místo, kam ženy přímo a bez váhání zamířily, když se vracely od hrobu - další znamení, že tento dům jim byl dobře znám a že tam musely již dříve pobývat. Z jakého jiného důvodu než kvůli poslední večeři? Jelikož „následovaly Ježíše“, jejich přítomnost u večeře byla naprosto přirozená. Dvanáct apoštolů v domě (večeřadle) se nezdá být nijak překvapeno, když vidí ženy přicházet zpět.

Je rovněž jasné, že učedníci z Emauz, vracející se do Jeruzaléma poté, co poznali Ježíše při lámání chleba, tam nacházejí „jedenáct a jejich druhy“ (Lk 24, 33). Kdo jsou ti „druhové“? Podle všech dostupných důkazů šlo o ty, kdo následovali Ježíše společně s jedenácti apoštoly - tedy o ženy, a bez nejmenších pochybností o ty, kteří se účastnili poslední večeře s Ježíšem.

Dokument ze čtvrtého století naši interpretaci potvrzuje. Jde o Kánony apoštolů. Objevuje se v nich zvláštní rozhovor mezi apoštoly a Marií a Martou o pozici, jež by měla příslušet ženám v církvi - na základě čehož lze usuzovat, že tato otázka tehdy ještě nebyla zcela vyřešena. V dokumentu Jan říká, že při poslední večeři Ježíš nedovolil ženám „stát“. Ve čtvrtém století to byla pozice osoby předsedající při Eucharistii, pravděpodobně však ne pozice mužů při poslední večeři. Pokud by byla zachována židovská pravidla Ježíšovy doby (což není jisté), muži by seděli nebo snad napůl leželi na lehátkách a ženy by stály. Podle tohoto pramenu Marta odpověděla: „Je to kvůli Marii, neboť Ježíš viděl, jak se usmívá.“ Marie namítla: „Není to proto, že bych se smála. Když kázal při jiných příležitostech, řekl nám totiž, že co je slabé, bude zachráněno pomocí silného.“ Tato diskuse je zjevně fiktivní a vykonstruovaná - ženy samy si uvědomují svou neschopnost vykonávat svátostnou službu kvůli jejich domnělému nedostatku vážnosti a jejich slabosti; to je však v rozporu s Ježíšovým duchem, který pozvedává slabé a sesazuje mocné. Tento rozhovor je ale jasně svědectvím o tradici existující ve čtvrtém století, tradici, jež není popírána a podle níž byly ženy přítomny při poslední večeři Páně. Jejich přítomnost tam byla stejně normální jako jejich účast na jídlech křesťanského společenství.

Večeře Páně raných společenství

Právě to, co víme o večeři Páně v raných společenstvích, nám poskytuje další argument hovořící ve prospěch přítomnosti žen při poslední večeři. Mohli bychom si tedy představit, že počínaje prvním společenstvím v Jeruzalémě, tvořeným obrácenými židy, by křesťané raného období povolili přístup ženám bez jakýchkoli problémů, pokud by Ježíš již předtím nezavedl tento zvyk mezi svými učedníky, a to tak, že jim umožnil přítomnost při jídle včetně poslední večeře?

Všechny tyto argumenty hovoří důrazně ve prospěch přítomnosti žen, které následovaly Ježíše, při jídlech, která Ježíš absolvoval během svého učitelského působení, i při jeho jídle posledním.

Význam přítomnosti žen při Ježíšově poslední večeři také nastoluje otázku významu slova „památka“, vztahujícího se na Ježíšova slova. „Pojídání Kristova těla a pití jeho krve“ nikdy nebylo ženám upíráno. Neukazuje však Jan ve svém evangeliu, že Ježíšova slova o jeho „těle“, jež má být dáno světu, jsou určena zástupům, celému lidskému společenství, mužům i ženám (J 6)? Ježíš zve ke svému - Božímu - stolu celé lidské společenství, a to i když nemá pochyby o tom, že jeho pozvání nebylo v té době zcela pochopeno.

Skutečnost, že ženám nebyla nikdy upírána účast na „večeři Páně“ (Sk 2, 47; 1 Ko 11, 17-18), by mohla naznačovat, že Ježíšova slova byla adresována i jim, jim a všem ostatním. Proč tedy oddělovat přijímání Kristova těla od uskutečňování jeho slov a tak zásadně omezovat význam pokynů, které Ježíš podle Lk 22, 19 a 1 Ko 11, 25 vydal? „Vezměte a jezte z toho všichni... To konejte na mou památku!“

Suzanne Tuncová

Více si můžete přečíst v článku Marjorie Reiley Maguireové Bible, liturgy concur: women were there (Bible a liturgie se shodují - ženy byly u toho)

Zde najdete původní francouzskou verzi: Des Femmes aussi Suivant Jésus.


Peložila Pavla Dohnalová (Translated by Pavla Dohnalova)
see www.PDCzechTranslations.co.uk.

Chcete přeložit tuto stránku prostřednictvím překladače Google?

1. Zkopírujte URL této stránky (z horní lišty vašeho prohlížeče), 2. klikněte na tento odkaz a 3. vložte toto URL to převaděče Google.  Poté zvolte jazyk a klikněte „přeložit“.

Join our Women Priests' Mailing List
for occasional newsletters:
Email:
Name:
Surname:
City:
Country:
 
An email will be immediately sent to you
requesting your confirmation.

Tento dokument byl vydán organizací
www.womenpriests.org – jako takový ho prosím respektujte!